| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
Velký omyl :: Autor: Chicky
XXXIX. Velký omyl
„Vstaň!“ nařídil mu Voldemort.
Harry se s námahou postavil na nohy.
„Je konec, Pottere!“ usmál se krutě Voldemort.
Harry věděl, že má pravdu. Neměl už sílu nic podnikat. A tak tam jen tak stál a čekal, až Voldemort vysloví ta dvě slova. Čekal, až ho pohltí zelený záblesk světla a on navždy zavře oči - tak jako jeho Ginny.
„Řekni sbohem!“
Harry zavřel oči. Myslel na ni. Myslel na jeho rudovlásku, na její úsměv a dobré srdce...
„AVADA KEDAVRA!“
***
„Ten, jenž dokáže přemoci Pána zla, přichází... Narozen těm, kdož se mu již třikrát
postavili, narozen ve chvíli, kdy sedmý měsíc bude umírat... A Pán zla ho označí
jako sobě rovného, ale on bude mít moc, o které Pán zla neví... A jeden musí zemřít
rukou druhého, protože jeden nemůže žít, když druhý přežije... Ten, jenž dokáže
přemoci Pána zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat...“
***
Všechno bylo špatně. Harry nikdy neměl prohrát poslední souboj s lordem Voldemorte a nikdy neměl stát před ním tak bezmocný. Ginny nikdy neměla zemřít a Ron nikdy neměl... Ti, kdo zemřeli, nikdy neměli zemřít a ti, kdo umírali, nikdy neměli umírat. Všechno bylo tak, jak to být nemělo. A přece se to stalo a Harry neměl sílu tomu zabránit.
***
V pracovně se rozhostilo naprosté ticho. Ani Brumbál, ani Harry, ani žádný z portrétů nic neřekl. Dokonce i Fawkes ztichl.
„Profesore Brumbále?“ zeptal se velmi tiše Harry, protože Brumbál se stále díval do Myslánky a zdálo se, že je ztracen ve vlastních myšlenkách. „To... To znamenalo... Co to mělo znamenat?“
„To znamenalo,“ řekl Brumbál, „že člověk, který jediný může porazit lorda Voldemorta, se narodil na konci července, před téměř šestnácti lety. Ten chlapec se měl narodit rodičům, kteří už se třikrát Voldemortovi ubránili.“
Harry cítil, jako by se na něj něco valilo. Zase měl pocit, že nemůže dýchat.
„To znamená - já?“
Brumbál si ho chvíli prohlížel přes skla brýlí.
„Zvláštní na tom je, Harry,“ řekl pomalu, „že jsi to vůbec nemusel být ty. Sybillino proroctví se mohlo týkat dvou chlapců, narozených toho roku na konci července rodičům, kteří byli členy Řádu fénixe a už třikrát Voldemortovi unikli. Jeden z nich jsi byl ty. Ten druhý byl Neville Longbottom.“
„Ale to potom... Ale proč tedy bylo na proroctví moje jméno a ne Nevillovo?“
„Oficiální záznam byl po Voldemortově útoku na tebe přeoznačen,“ řekl Brumbál. „Správci Síně proroctví se zdálo být jasné, že Voldemort se tě pokusil zabít, protože věděl, že Sybillino proroctví mluvilo o tobě.“
„Takže - jsem to nemusel být já?“ řekl Harry.
„Obávám se,“ řekl Brumbál pomalu, jako by ho vyřčení každého slova stálo nezměrné úsilí, „že není pochyb o tom, že jsi to ty.“
„Ale vy jste říkal - Neville se taky narodil na konci července - a jeho matka a otec -“
„Zapomínáš na další část proroctví, která říká, podle čeho poznáme toho chlapce, který může porazit Voldemorta... Sám Voldemort ho označí jako sobě rovného. A to udělal, Harry, vybral si tebe, ne Nevilla. Udělal ti tu jizvu, která se ukázala být požehnáním i kletbou.“
„Ale mohl si vybrat špatně!“ řekl Harry. „Mohl označit špatného člověka!“
„Vybral si chlapce, o němž se domníval, že by pro něj mohl být nebezpečný,“ řekl Brumbál.
***
Záblesk zeleného světla oslnil celou Vstupní síň.
Lord Voldemort klesl na kolena. Jeho tvář ztuhla, z očí mu čišela prázdnota.
***
„Otevřete si vaše učebnice na straně 252, přečtěte si text a odpovězte na otázky na straně 253. Potom budeme…“ Svoji větu však nedopověděla. Z ničeho nic, jako kdyby ztuhla či se proměnila v kámen, neudělala sebemenší pohyb.
Studenti na ni zaraženi hleděli a někteří z nich přemýšleli o tom, o co se ta praštěná ženská snaží. Potom profesorčiny oči zrudly, začala se sice pohybovat, byla však jako v transu. Sledovala je tak, jako by je hodlala v nejbližší chvíli všechny povraždit.
Všichni na ni teď civěli a mnoho z nich měli v očích strach, protože profesorka vážně vypadala velice hrozivě. Mnoho z nich se dokonce otočilo k Harrymu, jakoby doufali, že něco udělá. Ron se neustále štípal do ruky a snažil se probudit.
Harry ani nevěděl, co ho k tomu vedlo, postavil se však, pomalu opustil kulatý stolek, u kterého s Ronem seděli a vydal se k profesorce, stále si však od ní udržoval odstup.
Studenti ho bedlivě pozorovali. Všichni sebou pak trhli, když profesorka Trelawneyová z ničeho nic promluvila. Její hlas byl hluboký, chraplavý, zněl skoro jako by byla na smrtelné posteli. To, co však řekla, všechny naprosto šokovalo.
„Ten, kdo nabyl svou sílu, brzy přinese zkázu všech. Jen ten, kdo prošel Zkouškou života a smrti mu v tom může zabránit. Takový je jen jeden – Vyvolený!“ Po těchto slovech se vrhla na Nevilla a začala ho škrtit. Děvčata začala křičet, chlapci jen seděli a zírali na to, co právě viděli.
***
Zlo bylo poraženo. Už nikdy nikdo neprolil jedinou slzu kvůli lordu Voldemortovi. Už nikdy nikdo netrpěl kvůli němu. Už nikdy nikdo nezemřel jeho rukou. Tam, kde dříve byla jen šedá, seschlá pláň, zelenala se tráva. Tam, kde květiny dříve nekvetly, hýřily teď nejrůznějšími barvami. Toho dne se narodilo plno mláďat, i když vůbec nebyla jejich doba. Svět se změnil.
A ten, kdo jediný mohl Pána Zla porazit, tam stál, s hůlkou stále ještě napřaženou.
Smrtijedi se rozprchli a celá Vstupní síň vybuchla v neuvěřitelný jásot. Všichni se okolo něj vrhli, objímali ho, děkovali, plakali.
Harry Potter stál opodál toho všeho a nechápal, jak se to mohlo stát.
Takže to nebyl on. Nebyl Vyvolený, neměl předurčeno spasit svět. Všechno bylo celou tu dobu špatně.
Proč vlastně zemřeli jeho rodiče? Pro nic. Proč se vlastně budil ze spaní celý zpocený? Pro nic. Proč vlastně musel projít Zkouškou života a smrti? Nebyl Vyvolený. Profesorka Trelawneyová se mýlila. Hlas se mýlil. Všichni se mýlili…
Někdo mu položil ruku na rameno.
„Vy jste to věděl?“ zeptal se Harry. Nemusel se otáčet. Věděl, kdo to byl.
„Omlouvám se, Harry,“ řekl Brumbál.
„SLÁVA TOMU, KDO NÁS OSVOBODIL. SLÁVA NEVILLU LONGBOTTOMOVI!“